Historie

Středověká tvrz na raduňském návrší, doložená pravděpodobně k roku 1320, byla přestavěna v 16. století na renesanční zámek. Ten později prošel ještě barokními úpravami, ale dnešní podobu získal až v 19. století.

Investorem klasicistní adaptace objektu, se stal bohatý, ambiciózní a vlivný hrabě Jan Josef Larisch-Mönnich. Hrabě zemřel dříve, než byla přestavba uskutečněna, stavební úpravy pak probíhaly pod taktovkou jeho ženy Anny Marie Tekly. Iniciovala postupnou proměnu celého zámeckého areálu. Hospodářské budovy byly odsunuty z bezprostřední blízkosti zámku a přestaly panstvo obtěžovat hlukem a zápachem. Reorganizace zámeckého areálu neměla jen praktickou, ale také estetickou rovinu. Okolí šlechtického sídla zkrášlovala oranžerie, na kterou navazovala okrasná, bylinková a fíková zahrada s fíkovnou, ananasovnou a ovocným sadem. K romantickým procházkám a vyjížďkám vybízel nově založený anglický park.

Na počátku 30. let 19. století se na Larisch-Mönnichovské statky přiženil Gebhard Leberecht Blücher, vnuk stejnojmenného slavného pruského maršála, který vítězil nad Napoleonem. Blücherům patřily statky v rakouském Slezsku, Prusku a od druhé poloviny 19. století také v Anglii. Za svá hlavní sídla ovšem považovali rodové panství v Krobiełowicích a Raduň. Pokračovali tedy v úsilí o zvelebení raduňské rezidence, kterou navíc dále přizpůsobovali nárokům na pohodlné a celoroční bydlení.

Vestavbou mansard nad jižním i severním křídlem na počátku 20. století dosáhli rozšíření obytných prostor, důmyslné vestavěné skříně rozšiřovaly úložná místa. Komfort obyvatel rezidence zvýšily modernizační úpravy a zkvalitnění technického zázemí.

Stopy stavebních a zvelebujících zásahů, které realizovali Larisch-Mönnichové a Blücherové, jsou patrné dodnes a nesmazala je ani éra po roce 1948, kdy byl objekt využíván k nejrůznějším účelům. Přes tristní torzovitost původního mobiliáře jsou na zámku rekonstruovány různé roviny každodenního života v průběhu 19. a na počátku 20. století.

 

Spletité vlastnické vztahy členů rodiny vůči zdejšímu velkostatku poznamenaly celou první polovinu 20. století. Jeho poslední majitel, hrabě Alexander Blücher, anglický státní občan, pokračoval po smrti svého bratra v marných pokusech o zvrat záboru velkostatku Raduň-Bravantice a v roce 1949 republiku opustil.    

To již areál obhospodařovalo Ministerstvo zemědělství. V zámku bylo na čas umístěno zemědělské učiliště Státních statků Praha, nacházely se zde také zaměstnanecké a obecní byty. Značná část objektu byla již od roku 1951 využívána pro potřeby místní základní a mateřské školy. Od roku 1974 držel zámek Místní národní výbor, který na zámku provozoval ještě dalších pět let školní provoz, ale zřídil zde také obecní kanceláře, knihovnu, lékařskou ambulanci a kulturní sál s kinem; mateřská školka opustila zámek až v roce 1983.

V průběhu generální opravy pět kilometrů vzdáleného státního zámku v Hradci nad Moravicí, zahájené v roce 1977,  vyvstala nezbytnost náhradního uložení pevného zámeckého zařízení a veškerého sbírkového fondu včetně historické a svozové knihovny. K těmto účelům byl vytipován zámek v Raduni a v roce 1979 předán tehdejšímu Okresnímu středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Opavě, a to spolu s parkem, hradební zdí, sýpkou a oranžerií.

Po nezbytných opravách a přípravě vnitřních prostor bylo v letech 1983 až 1984 do Raduně převezeno asi 10 tisíc předmětů uměleckohistorického mobiliáře a předmětů kulturní povahy, téměř 20 tisíc svazků historické, svozové a příruční odborné knihovny, včetně většiny demontovaného stabilního vybavení hradeckého zámku (kamna, krby, podlahy, obklady, mříže, okna, rozebrané lustry aj.).

Současně byly opraveny a restaurovány místnosti bývalého knížecího apartmá s tzv. malou a velkou knihovnou ve II. a III. podlaží jižního křídla a instalován soubor zámeckých salónů.

Instalační schéma zdejších interiérů důsledně akceptuje autentickou funkční skladbu jednotlivých prostor zámku. Panské patro nabízí pohled do reprezentačních prostor i privátních pokojů dospělých členů aristokratické rodiny, přízemí je věnováno potřebám zámeckých dětí a domácího služebnictva; jinde nevídané je také obnovené hygienické zázemí. Návštěvníkům je k dispozici rovněž nová návštěvní trasa, která je zavede do pánských soukromých salonů a rozlehlého hostinského podkroví.