Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

 ZÁMECKÁ SÝPKA.

    Barokní objekt, adaptovaný během 19. století v duchu empírového a historizujícího tvarosloví je nejstarším dochovaným stavením zámeckého areálu, poprvé zmiňovaným k roku 1793. Postaven z lomového omítaného kamene na obdélném půdorysu a zastřešen sedlovou střechou, původně krytou šindelem. Vnitřní dvouetážové uspořádání sýpky s dřevěnými povalovými podlahami je - stejně jako četné relikty někdejšího technického vybavení - dochováno.   

    Spolu s ostatními budovami hospodářského dvora se až do počátku 19. století ukrývala za ohradní kamennou zeď, oddělující a chránící zámecký areál před vnějším nebezpečím.  

       Po záboru velkostatku Raduň-Bravantice byla sýpka v roce 1947 převedena pod Státní statek Praha, poté pod JZD Opava-Kylešovice. Pro svůj výborně fungující větrací systém sloužila svému účelu až do roku 1979, kdy byla převedena pod OSSPPOP Opava, dnes Národní památkový ústav, úop v Ostravě.

      V současné době je připravována k celkové památkové obnově, sledující dvě základní kritéria:

- připomenutí historické funkce sýpky jako neopominutelné součásti někdejšího  hospodářského zázemí, zajišťujícího a doplňujícího chod zámeckého společenství

- vložení nových expozičních a servisních prostor pro návštěvníky, mj. 

   -  expozice o vzniku a vývoji zámeckého areálu v Raduni včetně modelů vybraných stavebně-historických fází, nabízející základní informace i  těm návštěvníkům, kteří nemají zájem o komentovanou prohlídku zámku      

    - pokladny časových vstupenek a prodejny propagačního a upomínkového zboží, které výrazně zklidní návštěvní provoz zámku a současně podstatně rozšíří rozsah služeb veřejnosti

      -  prostor pro služby drobného občerstvení, jež v blízkosti zámku zcela absentují a jsou návštěvníky vyžadovány 

 rekontrukce sýpky

  Rekonstrukce empírové podoby zámecké sýpky ze 20. let 19. století -

PhDr. Dana Kouřilová;

IDEA s.r.o. Opava, ing. arch. Jaromír Hanuška, Antonín Řehulka.

 --------------------------------------------------------------------------

 HRADEBNÍ ZEĎ.   

      Vybudována v roce 1849 pod západním křídlem zámku z lomového neomítaného zdiva, vázaného na maltu v místě bývalých sklepů někdejšího panského pivovaru, vyhořelého na konci 18. století.

        Koncipována ve dvou podlažích, spojených kamenným schodištěm. Horní etáž, přístupná ze zámeckého nádvoří přes tzv. dolní galerii a mramorové schodiště, nově obnovené v roce 2007, byla využívaná jako zahradní terasa, nabízející výhled na hladinu malebného rybníka Vrchní a dále do zámeckého parku.  

hradba v létě

       Koncepčně graduje jihozápadní tvář hlavní zámecké budovy a svým výrazem odkazuje k dobovému historizmu, jenž v kontextu proměn exteriérů a interiérů raduňského zámku stál na počátku etapy jeho rozsáhlých stavebních a dekoratérských úprav, trvajících po celou polovinu 19. století. 

 hradba v zimě

        Ze statických důvodů je spodní patro hradební zdi pro veřejnost uzavřeno. Horní terasa s malým rozáriem byla obnovena v roce 2009 a je hojně využívána ke konání společensko-kulturních akcí.    

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

    Organickou součástí zámeckého areálu byly rovněž úřednický dům a ovčín s řadou hospodářských budov.

       Z nich jsou dodnes dochovány první dvě; obě náleží mimo správu Národního památkového ústavu. 

 

ÚŘEDNICKÝ DŮM. 

     Budova byla postavená patrně k roku 1823 s využitím starší stavební báze. Klasicistně koncipovanou hlavní fasádou se přes centrální parkovou louku obrací k cca 150 metrů vzdálenému průčelí zámku.

    Byly sem vloženy kanceláře správy velkostatku a byty úřednictva a vybraného personálu; v přízemí byly umístěny malá kočárovna a stáje pro jezdecké koně panstva.  

     Již více než půlstoletí slouží objekt jako bytový dům; v současné době je v držení Společenství vlastníků bytových jednotek.  

 

OVČÍN.

     Uzavírá východní část komplexu hospodářských staveb a stojí za úřednickým domem; byl postaven v roce 1841 podle projektu prestižního městského opavského stavitele Franze Biely.

      Přestože je objektem, který je datem svého vzniku v areálu nejmladší, nejen plně respektuje tvarosloví sousedních budov, ale je také vysoce kvalitní architekturou dohasínajícího pozdního klasicismu; k jeho vnitřnímu luxusnímu vybavení kdysi náležela i mramorová napajedla a žlaby. 

      Je nejen dokladem dávné funkční výlučnosti, ale také harmonické vnější sounáležitosti s ostatními objekty zámeckého areálu, dochovaného do současné doby ve vzácné, relativně úplné funkční skladbě. 

      I díky dochování ovčína, byť v dnešním tristním stavu, si dnešní návštěvník nemusí z Raduně odvážet obecně zkreslený dojem o šlechtické rezidenci jako solitéru, existujícímu ve vzduchoprázdnu, ale uvědomí si také  potřebu rozmanitých užitných stavení hospodářského zázemí, fungujícího z paktických důvodů v poměrné důvěrné blízkosti panského sídla.  

      Ovčín je v držení soukromého vlastníka, který zvažuje možnost jeho budoucího využití a připravuje celkovou rekonstrukci.    

 

 ovčín v zimě

 text a fota: Eva Kolářová, kastelánka SZ Raduň